Plna děsu, plna vzlyků

By František Zavřel

Plna děsu, plna vzlyků

půlnoc plane nade mnou

od onoho okamžiku,

zář tvých očí tajemnou

co jsem ztratil. Navždy. Navždy.

Tma. Kdo chce mi pomoci?

Kdo ji zlomí? Bez moci,

bez naděje pokus každý.

Pohltiž mne, půlnoci!