Plné cesty zvonečků...

Plné cesty zvonečků

zvonivě se smály,

a tys chodil jinady,

za horami v dáli.

Se stromu a z lučiny

smích se sypal, ronil,

a mně nějak bez tebe

smutně k duši zvonil.

Co tam bylo slziček

jedna jako druhá,

nekonečná ode mne –

k tobě rudá stuha.