Plod eukalyptu svadlý, svraštělý,

Plod eukalyptu svadlý, svraštělý,

ač mízou mohutného stromu zrál,

na konec článkem růžence se stal,

by slabé ruce, jež se zachvěly,

v dlaň na krátkou jej chvíli zavřely

a poklidně jej propustily dál,

když ret modlitbu tichou došeptal

a slzou oči mdlé se zatměly...

Kéž také plod lidského žití – čin,

jenž každý prošel kalným brodem vin

a podezřelý jest jak vlhký blín,

skvrn stopy se sebe by mohl smýt

a pevným stupněm čistých schodů být,

po nichž by duše mohla k nebi jít!