Plukovník.

Že málo rozumu měl v hlavě,

proto ho dali v kancelář.

Leč v téhle bohopusté vřavě

vytáhli starý exemplář.

Tak stal se pluku velitelem –

pročetl rychle reglama.

Jsem jist, že nebyl v světě celém

plukovník jako nad náma.

Na hnědém koni sedí pevně,

každý den komus nadává.

Pichlavé oči hledí hněvně,

na nose rudá záplava.

A přál bych vám jej slyšet řečnit.

Bylo to vskutku dojemné.

Jen fonograf to mohl zvěčnit –

nechtějte toho ode mne.

Že rek byl od hlavy až v paty,

ukázal jednou skvěle zvlášť:

Když v ruce pad’ nám první jatý,

oblékl ihned jeho plášť.

A nechať pravda zjevna celá – –

závist v mém srdci nevězí.

Když houkla první rána z děla,

plukovník hned byl pod mezí.