PLUMLOV – II

Tisíc lidí v žití zřel jsem,

zapomněl jsem docela,

ale Tebe pořád vidím,

jak Ti padly do čela

černé vlasy na Plumlově,

jak pod nimi myšky dvě

(tak to byly malé oči)

dívaly se opilé.

Prchlého jsem mládí zpomněl:

čas spěl letem sokola,

a dvě noci a den celý

šly poháry do kola...

Sám jsem, nemiluji lidí,

struna v srdci dozněla,

ale chtěl bych, by Ti padly

černé vlasy do čela,

černé vlasy jednou zase,

by pod nimi myšky dvě

tak jak tenkrát na Plumlově

dívaly se opilé!