† J. V. Sedláčkovi.

Mistře! víš, jak zlatá lyra zněla

Zvukem mocným, z dálky omžené,

Jak by v Iípy větvi zelené

Filomela po nebesku pěla?

O jak v jinochu se duše chvěla,

Jak jím hnul zvuk písně vzdálené!

Onť si tvořil háje růžené,

V nichž ta slavná lyra zníti měla.

Aj, tu Tys uzíral touhu žhoucí,

Jenž mi v prsech plála sevřených;

Tys mi v mysl vkouzlil ráj kvetoucí,

Slávu pěvců, vlasti milených!

Ach, tu snil jsem blahé, blahé dny, –

A zde, mistře, čti ty sladké sny!