PLVALA KREV

By Rudolf Illový

Plvala krev, plvala,

smutný hled na zem vrhala,

hleděla na svou rudou krev,

srdce jí svíral trud a hněv,

rusé své vlasy trhala,

plvala krev, plvala.

Plvala krev, plvala

a vlečku dál vyšívala

v chudobné, nízké světničce,

v předměstské, úzké uličce,

pohřební píseň zpívala,

plvala krev, plvala.

Plvala krev, plvala

a s čela pot si stírala,

zkosen byl záhy jarý květ

– bylo jí teprv dvacet let –

při práci tiše zmírala,

plvala krev, plvala.

Plvala krev, plvala,

o lásce kdysi snívala,

o žití novém, radostném,

zůstalo všechno jenom snem,

hrana již kdes zaznívala,

plvala krev, plvala.