PO 5. LISTOPADU 1905.

Ne, není možno stranou stát,

když krev se lila po náměstí,

když za to, že jste chtěli vzplát

pro svoje právo – dnešní řád

se na vás vrhl s šavlí v pěsti.

Zde jsem a volám ze všech sil

té moci v tvář, jež lid můj drtí:

Kdo nad všecky vás postavil?

Kdo dal vám v ruce samostříl

a právo nad žitím a smrtí?

Že máte roucho nachové

a zdobíte se ďábla zlatem –

kdo dal vám právo, vrahové,

rozkázat v zlobné vůli své,

by člověk člověku byl katem?...

Však nebudete vítězi

a lidu mého nezdoláte:

nic nespomohou řetězy,

nic vaše zloba bez mezí,

nic vražedlné zbraně klaté!

Jde od východu vlna blíž,

slyš hukot její z širé Rusi –

kdos utiskoval, dělej kříž,

bodáky příboj nezdržíš – –

i se zbraněmi tebe zdusí!