Po bitvě.

Po bitvě dvacetileté

vražedné leckterému čelu

mnohého nenaleznete:

na večer chybí při apelu.

Ten padl a ten živý je,

kdyby byl padl, bylo lépe.

Ten bil se a už nebije

a jiný vlastní mládí tepe.

Po bitvě dvacetileté

po době bojů, trudu, práce,

mnohého nenaleznete.

Spí klidně mrtvý jako zrádce.

Je apel smutný. Hluchá noc.

V ní vyznívají prázdná slova.

Je studená a teskná noc.

Noc, jako tehdy zářijová.

Do tmy náš oheň plápolá.

A každý trud byl v boji prožit.

Leč vy, již bdíte dopola –

nechcete přece zbraň složit?

Ten padl a ten odpadl.

Ten mlčí a ten zvyk’ se smáti.

Vy, jejichž oheň nezchladl:

nechcete přece dnes se vzdáti?

Po bitvě dvacetileté

nechcete s Čech se smířit bídou?

Mnohého nenaleznete,

leč noví bojovníci přijdou,

ochotní v nový zápas jít,

ochotní jít s novým vzruchem.

Vlast naše musí větší být,

byť rozměry ne, tož svým duchem!