PO BITVĚ NA KOSOVU POLI

Předveden cár Lazar před sultána Bajazita.

Na márách tu ležel Murat i družina sbitá.

„Ty jsi protivil se otci mému Muratovi,

bratry dva mi zabil’s; tři jsou otevřeny rovy!“

„Žel, že čtvrtý neleží tu; já tě v bitvě hledal,

ale Bůh tě pro mé hříchy meči mému nedal.“

Kynul katu Bajazit, ať cára odepraví.

Teplický tu vojevoda Krajmír prose praví:

„Aby cárská hlava po zemi se neválela,

dovol, ať ji chytím ve kraj pláště s svého těla.“

Klekl Lazar, vedle Krajmír pláštík podestírá;

šepce cáru v ucho slova, slova bohatýra:

„Přísahal jsem Bohu, že má hlava s tvojí bude!“

Sekl kat, dvě hlavy padly v proudu krve rudé.