Po bitvě.

Umlkl již rachot střelby,

Ztichl ryk zoufalé kvělby,

Ticho vládne krajinou.

Ticho klidné, ale děsné,

Úžasem ti kročej klesne,

Z oka slze vylinou.

Sem pohlédni, vlasti drahá,

Jakou úrodu má snaha,

Hájící tvou svobodu!

Aby tolik věrných kleslo,

Vyžadovalo tvé heslo

K světských sporů rozhodu.

O ty! Pane všemohoucí,

Jenž ve výši hvězdoskvoucí

Věčný řídíš světů běh!

Ty, jenž vládneš bleskem hromu,

Jenž udílíš zeleň stromu,

A fialce vůně dech!

Ladná všehomíra krása

Mocnosť Tvou a lásku hlásá,

Milostivý Pane náš!

Ty stanovíš tvorstvu dráhy

A na cestách lidské snahy

Zdar i zmar v své moci máš.

O! zboř nenávistné hráze,

Jenž ku člověčenstva zkáze

Stojí mezi národy,

Že zavrouce srdce přízni,

Vraždivou na vzájem trýzní

Hubí míru výhody.

Osvěť, Pane! lidské plémě,

By ten krásný domov země

Domovem byl pokoje,

Aby člověk dospěl k víře,

Že ho sníží až pod zvíře

Vražedlnosť výboje.

Cesty tvé jsou nevýzpytné!

Pakli moudrosť tvá zamítne,

Pane, prosebný náš hlas;

Je-li svatá vůle tvoje,

By dravých nepřátel roje

Vyřítily se na nás:

Posilň, Pane, naše síly,

Bychom každým tepem žíly

Věrní, hájili svou vlasť;

Neb tak zní tvá svatá kázeň:

V boj pro vlasť kdo nese bázeň,

Nezaslouží míru slasť.