Po bolesti.

Ni stopy v srdci mém dnes dravé po bolesti –

vždyť zřel jsem v očích Tvých zas zlaté svoje štěstí.

Již nevím o ranách, jež bolely mne včera,

jen hvězdy, oči Tvé zřím pláti z noci šera.

A vše, co žádám mít, v těch čistých hvězdách hoří,

co včera bolelo, dnes dříme na dně v moři...

Ó, tichých očí dvé, já vroucně k vám se modlím,

mně nezacházejte, ať v svitu vašem prodlím.

Ať vaše paprsky mé duše rány hojí

a dravé bolesti, jichž zjitření se bojí.

Když vy mně svítíte, jest moře pláně ticha,

jen vánek čeří ji, jenž jako ze sna dýchá.

Však bez vás vánku dech v bouř změní chvíle jedna

a všecky bolesti zas vynese mi ze dna!...