PO BOUŘI.

Na nebi sem tam roztrhaných mračen,

ve divné spěje sivotkané směsi,

a všude blankyt ještě neprůzračen,

jen někde bílý mrak se dolů věší.

Na divné skupení je vítr z bouře

juž proměnil, tu ve trosky, tam v běsy,

a ze zpod nestvůr šedivých a kouře

svým mlžným svitem měsíc bílý děsí.

Snad válku celý dav těch nestvůr vede,

kol nichž své paprsky jen měsíc přede,

hlas bouře vzdálené zní ve úboči,

a časem blesk plá z naběhlých těch očí.