PO BOUŘI

Je po bouři; skončila bezvětřím.

Les nádrží je po kraj naplněnou,

vod přívaly po srázu v dol se ženou,

má stéblo krůpěj svou, květ číši napěněnou,

a v loďkách listů odlesk vláhy zdřím'.

Ostrovy plují nebes hladinou,

pod branou duhy tiše proplouvají,

břeh ze zlata, růžový obrys mají,

tajemnou záři nebem prostírají

a průhlední za mraků skupinou.

Přadena západu se navíjejí,

na větvích stromů předou krajkoví

a klubko slunce v lukách nachoví,

jak ve hře do dálky se zatoulalo

ztraceno v stinný podrost dubový.

Ve výši světla pohádkových hradů

se rozžehla a kouzlem uhrančivým

se svahu hledí neskutečných hor.

Je tyrkys vsazen nad kraj u západu

a topas s ametystem nad obzor.

Je po bouři; zem dýchá zhluboka.

Je čas jít spat a zavřít v pokladnice

západu drahokamy, rozžít svíce

hvězd nespočetných temna nad studnice

a měsíc vyslat nad břeh potoka.