Po bouři.

Dnes je mi, jako v širé pláni

je po bouři,

když slunce svitne z nenadání

a z vlhkých luk se zakouří.

To byla těžká bouře dravá

a rvala hruď.

Teď v dáli je tvá krásná hlava.

Tak, Marie, tam zdráva buď.

Už nikdy se tu neshledáme.

A k čemu lkát?

V té mysli drahé tahy známé

vyvolá časem každý rád. –

A jdem. Ni pohled jeden, jeden.

A kolem nás

je cizí vše – a chladný leden

a upomínky těžký mráz.

A k čemu lkát? To bylo – není –

Jen vzpomínám.

Tak nésti chci to rozloučení,

jak kdys to štěstí: hrd a sám.

Dnes je mi, jako v širé pláni

je po bouři,

když slunce svitne z nenadání

a z vlhkých luk se zakouří.