PO BOUŘI

Přestály stromy bouři. Na větvích

květ opadal, tak bílý jako sníh.

A leží dole svát a rozdupán

línými stády, mizícími v lán.

Vroucnější vůně táhnou údolím

než jindy. Nevyřčeny, dechem mdlým

dýchaly včera, ale pláčou dnes

ztrát bolestí, jíž prudce voní ves.

Přestály stromy bouři za cenu

úrody příští, touhu ztracenu

ztajily v servané své zeleni.

Ó příští prázdnoto! Předčasná jeseni!