PO DESÁTÉ VEČER.

Rozžaty svítilny.

Zhasnutí dne.

Vzduch žhavý tiskne k zemi se.

Poslední tramway jede k remise.

Je konec uličnímu víru.

Naposled vrátný vyhlédne,

pak zámek v dveřích zapadne,

a vše se odmlčelo.

Kdesi se ještě rozhučelo

v průvodu klavíru

cello.

Pastorale.

V prastaré katedrále

zvonková hra

hrá

Ave.

Kam zajít?

K tobě, „Modrý páve?“

Ne, půjdem k upíru.

Mnoho má hospod Amsterodam

a tančíren

a dam.

Proč truchlit v ulicích?

„Madame,

venez, nous danserons,

two step et one step!“

Plechový plakát

vin champagne,

na láhvi štítek Heidsieck,

na lampě červené

„Salon de danse.“

Kdes v námořnickém brlohu

svou leckdo skončí úlohu.

Vy dobří lidé,

spěte!

„Dobrou noc,“

naše je noc

a váš je den.

Kvartetto,

číšník,

whisky, sekt.

Několik apačů

a v rohu ostrý hrot:

opilý intelekt,

dívá se po rusku.

Co do toho.

Můj mozek myslí na foxtrot a jazz

a na nic jiného.