Po dešti.

Je po dešti a zperlena je niva

a zdobou křišťálnou se pyšní luh,

hle, duhu, pás svůj, opjala si Živa,

již zulíbati touží jara bůh. –

Ó, jaký ruch a ševel kolem všude,

les zpěvných ptáků – myšlenek – je pln,

co v zem je hozeno, zas klíčit bude

a promění se v moře zlatých vln.

A v moři tom se drobnou perlou stane

ves lidu ubohého dumný stesk,

jenž netušeně v černé brázdy kane,

až zazní ptačím zpěvem s nebe desk.

Pak zkvete krása na poli i stráni

a slunce uhostí se na ladech,

a pohádkou zas bude umírání

a zvučnou písní těžký prsou vzdech.