PO DEŠTI.

Na obzoru pruh modrý juž se mih’;

les celý v perlách svěží

a potok, po strání jenž běží,

je samý hovor, samý smích.

Slyš, divoké vln zápasy

jak v skalách budí ohlasy,

ba řek’ bys, v nich

Pan velký stojí, baví ho jich váda,

přes ramena i záda

a přes vlasy

on dívá se, jak příval vln mu padá –

a v ruce tleská si.