Po dlouhém čase.

Po dlouhém čase opět první k tobě

má píseň z duše rozbouřené letí,

pták sedící to na zlomené sněti,

jenž vichrem schvácená má křídla obě

a deštěm těžká, klesající v mdlobě.

Jen křídly chvěje, tam, kde měl by pěti,

je postrašen, jak v černém lese děti,

jež v posled „zbloudili jsme“, řeknou sobě

po dlouhém čase.

Však najde cestu, tvojím ve objetí

v tvých ňader mystickém a sladkém hrobě,

na ústech tvých a rtech, až do zajetí

tvých vlasů dá se jako v dávné době,

po dlouhém čase.