Po dni šerém pustý večer přišel,

Po dni šerém pustý večer přišel,

vítr v houštinách se keřů kryl,

trnem o trn, prutem o prut bil,

svadlým listím pronikavě čišel.

Měsíc namáhal se, aby vyšel,

bledým čelem do chmury se ryl,

nezvítězil však – vzduch těžký byl,

sotva zvony večerní jsem slyšel.

V hustou mlhu padly světel třpyty

hasnoucími, nejistými kmity,

sníh a prška ledu k zemi padá;

z temných stínů večera a doby

plnící se dávných dogmat hroby

smutek vstává, na srdce se vkládá.