Po hospodách...

Povídá se o výstavě,

jež je tolik rozmilá,

že úplně jen tak hravě

hotova prý nebyla...

Podivná věc! Vždyť ne jednu

dělník ruku k práci zved!

vždyť, když já tam k sklence sednu,

sám jsem „hotov“ za den hned!

Bručí do mne žena moje:

„Co máš vlastně z výstavy,

když se stokrát nohy tvoje

v hospodách jen zastaví?“

Inu! Ženo, já se matu!

Podle mnohé podoby

zdá se mi, že výstava tu

pivovarské výroby!

Pivo, víno, to jsou věci

každé řádné výstavy,

i té dnes, jež učí přeci,

jak se co kde postaví.

Jen že! Pivo, víno stejně

postavit nic nemohou:

vždyť já po nich obyčejně

sotva stojím na nohou!

Převrácenost „u Nesmysla“

koná činy ohromné:

ondy tam při pivě „zkysla“

moje stará místo mne!

Housky se tam najed’ pansky

Hagenbeka mladý slon

a hlad neměl ukrutánský

po celý pak život on!

Jindy číšník, při návalu

že mi velkou portu dal,

došel za to kriminálu –

a tak dále, a tak dál!

Na konec by nápis hezky

se tam jistě vyjímal:

„Kdo promluví tady česky,

nutno, aby kat ho sťal!“