Po klekání. (1.)

Už dozvonil; jen z ticha ještě zalkal

si z hloubky zvonek žalným dosténáním,

už dozvuk také na ozvěně zemřel,

a ticho je –; duch zbožný myslí za ním.

O dozvuk! dozvuk! což je na něm spásy,

že pomodliv se svoje „anjel páně“

tu stojí člověk, jak by vepsati chtěl

ten žalný sten si v zamyšlené skráně?

Ten žalný sten? Ach zná to srdce každé,

to živých zvuků tiché umírání,

a slavné bývá první „anjel páně“,

i to však má své bolné dosténání.