PO KLEKÁNÍ.

Vše po klekání sesiví a svadne,

dušička klatá dále putuje,

ran dlouhých trochu se zvonice padne

a černá žába žábu celuje.

A měsíc nejde, měsíc dlouho váhá,

ve třtinách želí hnízdo kačeří,

močálem mrtvým stříbrná jde dráha,

jako když v bázni prutem udeří.

A korun dóm své rozptyluje rysy

a chechtot v něm jak snítky ševelí,

stín vyzáblý tich na pahýlu visí...

Noc počala před svatou nedělí...