PO KOZÁCKU.

Oj, v palance život pravý!

kolem krbu junů dvě stě,

dvě stě junů, a z těch nikdo

nezatouží po nevěstě.

A zatouží v prázdné chvíli

po kobze a zlaté strunce

a pak při ohnivé dumě

po své žínce – po burunce.

Někdy sobě pozaskočí

ve divokém ve kozáku,

a pak někde vybijou se,

jak se sluší do junáků.

Padnul-li kdo dýkou vraha

z kruhu jarých kozačenků,

nasypou mu se závistí

mohylečku za panenku.

Nasypou mu mohylečku,

kalinu mu v hlavu dají

a pak ještě ku rozchodu

pěkné dumy zazpívají.

Tak to dobře v šíré stepi,

tak to dobře po kozácku –

ženou kozák nebabí se

a umírá po junácku.–