Po krisi.

Mrtvolu svého idolu

jsem v nesvěcenou srdce svého zem

bez bubnů, trub a vzlyků pochoval –

teď bezduchým tam dříme snem.

Je pustý kolem noční kraj,

sníh měkce padá na utvrdlou zem...

slyš, někdo přichází, a tiše tak:

mé city jdou se modlit sem...