Po krisi mládí.

Když sadem přejde bouře divá

s vichřicí, s blesky zádumčivá,

strom jeden z četných stromů těch

rozražen bleskem k zemi leh’.

Tak blesk čí duší také šleh’,

ples pohasl na jeho rtech,

ten chudé jaro na květ mívá,

pták v holých větvích nezazpívá...

A před jesení zoufalstvím,

že zahanbí jej plodem svým

lecjakýs prázdný, planý druh:

rád měl by zimu s vichřicí,

závěje věčné, tlumící

krok každý, každý zvuk a vzruch.