Po krupobití.

Boj živlů dobouřil. Hrom doburácel

i shasl blesk, jenž oslepoval zraky,

a vichr, před chvílí, jenž stromy kácel,

v dál žene těžké, ledu plné mraky.

Kdo v dusné jizbě, okna otevírá

a plným douškem pije vzduch teď svěží,

co venku mládež kusy ledu sbírá

a vodou brodí se, jež v stoku běží

Tak bezstarostné děti si tu hrají

a nevědí, že bída hrozí kraji;

jsou blaženy, že v tváři starostlivé

svých živitelů nedovedou čísti,

kde z každé vrásky mluví slovo tklivé:

Ach, drahé děti, co budete jísti? –