Po lektuře básní Viktora Huga.

Vším ztruděn, znuděn po letech Tvou knihu

jsem otevřel a jako v okamihu

vše spadlo s duše, co ji rvalo hřeby.

Já čet’ a čet’ a zřel v tvář jasnou nebi,

tož nebi svého mládí, s touhou vřele

kdy verš Tvůj překládal jsem neuměle,

to byly jiné, lepší stokrát časy!

Já čet’ a čet’ a vlhly moje řasy,

a jak jsem nazpět v minulost se díval,

tu pramen zapadlý již opět zpíval,

les šuměl, vítal mech krok chodce bludný

po takém doušku z bezedné Tvé studny...