Po lektuře Goetheho.

Co’s ty doved’ vyslovit

nejprostšími slovy,

žádná pravda, žádný cit

lépe nevysloví.

To jsou zvuky přírody,

v nichž být můžem’ šťastni,

život sám pln lahody

věčnou je tam básní.

Za vším pak se tají zjev

líbezný a vroucí,

šlehá ohněm v sen i zpěv

silou všemohoucí,

snímá s duše každou tíž,

zkájí všecky boje,

hlednu blíž a chápu již:

je to Mladost moje.