Po lesích bloudím hlubokých,

Po lesích bloudím hlubokých,

je mi, že spolu jdeme.

Hochu můj, pověz, kde jen as

své lásce usteleme?

Bude jak ptáče ve větvích

volně a sladce vzlétat,

bude nám dole na mechu

v kytice těla splétat?

Bude nám v bílém jeteli

na orosené stráni,

kde se vzduch zlatem tetelí,

zpívat své písničky zrání?

Ať vede nás i přes strže,

přes trní třeba a hloží,

jenom ať jednou doroste

do krásy před tváří boží!