Po letech.

Bylť to děsné bouřky den,

Do vichru tmavých jeků

Padaly deště slzavé,

Krůpěje marných vzteků.

A v duši bleskem zakmitly

Myšlénky hrdé, mstivé,

Vši lásku mi z ní zplašily

Ti hadi škodychtivé.

Hnaly mne bičem nezbytí

Do neštěstí a hrůzy,

Však – co jsem tobě učinil,

To na mně pomstí druzí.

Až ale hrobopustých let

Nad loučením nám splyne,

Až vzteklých snů poslední kmit

V sestárlé lehce zhyne:

Jen jednou pak ať poblednu

V tvé líce bez jásání;

A němé blaho mé ti sděl

Jen slabě usmívání.

Pak poprosím, by konec byl

Učiněn žití mému,

Než aby starý žal mne hnal

K životu prokletému.