PO LÉTECH.

Ach, jaké kraj náš podlehl to změně?!

Snad staly se tu divy,

že, kudy chodím, ptám se udiveně:

Jste vy to, rodné nivy?

Kam jen ty naše písně odletěly,

co pryč je od nás tlačí?

Dřív ozýval se jimi kraj náš celý, –

teď u nás mrtvo – k pláči – –

A přec-li někdy zpívat slyšíš v poli,

až v duši zamrazí tě:

z těch velkoměstských písní srdce bolí,

že zplakal bys jak dítě.