PO LETECH.

Po letech myslím na ni často, vzdálenou,

však dosud nemám o ní jasný soud –

svůj poměr k ní a poměr její k sobě

dnes dosud nedovedu rozhodnout.

Zda někdy na mě ještě vzpomíná,

a s jakým citem? Je to přátelství? –

Snad také jí zůstala nerozluštěná

má povaha a vše – – – oh, kdo to všechno ví!

Co ke mně cítila? A zda mně náleželo

to teplé srdce? Čemu věřit mám:

Těm chvílím ironických pohledů a řečí?

Té něze pohledů a dětským rozmluvám?

A co že jsem k ní vlastně cítil sám?

Proč jsem ji na konec už líbal lhostejně?

Proč víc mě její hlas, než dotyk opojoval?

Proč, krásná, působila vždy tak mnoho v duši, málo v smysly mé?

Miloval jsem ji? Nemiloval?