PO LETECH.

By Adolf Brabec

Tvůj zlíbal jsem kdys žhavý ret,

ach, víš, o tehdá – víš,

když jasmínový voněl květ –

žel – je to dávno již.

Ku hvězdám zřel jsem na nebe,

noc krásná přišla blíž,

chtěl růže jsem jen pro tebe,

i to je dávno již.

Již růže všecky odkvetly –

na hrobě tvém je kříž,

i vzpomínky mé odlétly –

tak dávno, dávno již...!