PO LETECH.
By Adolf Brabec
Tvůj zlíbal jsem kdys žhavý ret,
ach, víš, o tehdá – víš,
když jasmínový voněl květ –
žel – je to dávno již.
Ku hvězdám zřel jsem na nebe,
noc krásná přišla blíž,
chtěl růže jsem jen pro tebe,
i to je dávno již.
Již růže všecky odkvetly –
na hrobě tvém je kříž,
i vzpomínky mé odlétly –
tak dávno, dávno již...!