PO LÉTECH.

Po létech stojím nad tebou.

Jen zpráchnivělý, starý kříž...

Sny staré ještě zazebou,

i ztracené tvé žití celé

i život můj – a ty tam spíš.

Noc velká, širá nade mnou

a hluboká a svatá tiš

kol báseň skládá tajemnou,

jež padá, padá, padá čistá

mi do duše – a ty jen spíš.

A já se modlit musím dnes

a hlava těžká klesá níž

a já bych tu jak dítě kles’

a zaplakal tak z celé duše

na hrobě tom, kde hochu spíš.

A pak – Oh, já jít musím zpět

a odříkání hořkou číš

mám ke dnu pít, tu plnou běd

a plnou muk a odříkání

a zoufalství – a ty jen spíš.