PO LÍSTKU LÍSTEK.

PO lístku lístek opadá,

je holý stvol, co bylo květ. –

Ach, jak ta ruka nerada

se přec s ním loučí naposled!

Již luka nejsou zelená,

pták nezpívá již, květ kde rost

a vichřice jen zasténá,

kde jarním vánkem šeptal hvozd.

Ó bílý květe naděje,

jak jsi se rozpad v prach a troud!

jenom ty rosné krůpěje

na tobě nechtí, nechtí schnout.