Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,

Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,

ubledlý, nemocný, chorý.

Nebe se točilo v rozsáhlý kruh,

souhvězdí za obzor padala v dálkách...

Po břehu potoka chodil jsem zadumán, rozplakán...

Voda se měnila ve sklo,

na dně se blýskala rozteklá rtuť

(v křovinách smaragdy zaplály na dně).

Do stromů temno se stavělo s tajeným dýcháním.

Ve žhavé, hořící lebce

jediná myšlénka chtěla mi kvést –

v duši se točilo klubíčko zmijí.

Po břehu potoka chodil jsem zadumán, rozplakán,

na laně čekal jsem z lesa.

Stříbro jsem chodíval z potoka pít...

Čas mával křídloma rychle a rychle...