Po moudrosti roztoužená láska

Po moudrosti roztoužená láska

Byla starých filosofie;

Leč té lásky nyní nečije

Ta, jenž stojí po té vědě, cháska.

Teď ta věda jestiť jenom sázka,

Kdo víc jedu na svět vylije;

Ta, jenž kvetla jako lílije,

V nevěstku se proměnila kráska.

A předc bídnou onu cizinkyni

Za královnu vydávají nyní,

Pokřikujíc pýchou přenáramnou.

O! kdož roušku odkryje jí klamnou?

Kdož ji vydav v zaslouženou hanu

Zasnoubí nám čistou pravdy pannu?