PO NEMOCI

Byla to věčnost? Noc? Či jediný jen den?

Smrt tiše stála

u tvojich hlav a přítmím světnice

vál číhající dech zlé sudice.

Snad slunce svítilo, snad hvězdy do oken.

Tvá krev se bála.

A všecka úzkost hrůzné chvíle té

slila se v jméno tvého dítěte.

V tvé duši žil náš hoch ve světlo proměněn,

stráž matky stálá.

Jsi vykoupena. Vděčné hosanna

životu zpívá bytost oddaná.