PO NOČNÍ JÍZDĚ

Do tmy letí diví chrti,

chumelice s vichřicí,

je to smečka z psince Smrti

po kořisti lačnící.

A tou nocí jel jsem právě,

když se krajem roztekla,

němý děs mi zvonil v hlavě

jako jízdou do pekla.

Ale teď jsem v Eldoradu

vytopené světnice –

Zuřte, vyjte, listopadu

podrážděné vzteklice!

Co mne krb té blahé chvíle

z cesty vítá bručivě,

v duchu valášky dva bílé

popleskávám po hřívě.

Z vděčnosti bych v šero stáje

zajíti si nelenil,

peklo noci v blaho ráje

věrný cval když proměnil.

Nebýt síly lesklých boků,

srsti pěnou zbrocené,

nebýt rytmu plavných skoků,

šíje uzdou krocené –

hrůza by mne v černém lese

byla pod krk popadla...

Kdo dnes zbloudí, zaplete se

– běda – Smrti v čihadla!