po povodni

jsou v našich lukách ještě šedá místa,

ještě bys našel v houští zdechlinu,

jinak však pokryla už zase čistá

veselá zeleň naši rovinu.

povodeň širá odešla, jak přišla,

zapomenuty byly oběti.

zas tichou pěšinou jde starý šišla

si s jezevčíkem porozprávěti.

zas kvetou chudobky, ač jde už zima.

silného nezmate a neznaví.

rukama tvrdýma a rozpjatýma

větvoví všecko jaro pozdraví.

jsou v nepohodě skryty chvíle slunné

a ve smutcích už klíčí veselost.

jsou doby tiché a jsou časy mlunné,

ve všech však zraje lepší budoucnost.

po povodni jsou luka mohutnější,

pod mocným sněhem počal sladší květ –

a všickni my jsme jenom lidé zdejší,

ke štěstí musíme se probíjet.