PO PRÁCI.

Pojď na klín, dítě moje drahé,

já neviděl tě celý den!

Ach, robátko, jsi celé nahé

a v roztrhané košilce jsi jen.

Jen počkej, duško, čas se změní,

snad kdysi všechno tobě dám –

a koupím tobě pěkné ošacení,

jen až ten krejcar vydělám!

„I hlad přestanu, tati, míti –

též matinka přestane lkát?

Ach, to budeme blaze žíti,

věř, nevíš, jak mám tebe rád!“

A hošík otci ruku líbá,

vztahuje ručky k objetí, –

dělník se mlčky k němu shýbá,

líc slzou smáčí dítěti.