PO PRÁCI.

Teď přišla líbezná ta chvíle,

kdy možno světlo rozžehnouti,

se svěřit fantasií Víle

a na vzdušné se vydat pouti.

Ať vítr venku duje kvíle

a jilmů korunkami kroutí,

ty česej zlaté plody píle

a řezej vrby zralé proutí.

Tu sedni v zeleném svém křesle,

skráň opři sobě v plyše měkké

a na město hleď nedaleké,

kde domy stoupají jak jesle,

kde po vlnách střech břidlicových

se světla míhají, jak v moři,

a s věží ve zchátralých krovích

se zvony slavně rozhovoří.

Ssaj opojení z mládí sklínky,

jak můra slétá na plamen;

tvá duše rozviň upomínky

své silně žlutý pergamen!