Po práci.

Rakev prostá, u ní svíčka,

v rakvi stařec bledý,

vpadlé tváře, vpadlá víčka

na zapadlé hledy.

V noci zápas plný strachu,

potom tiché ráno –

vidíš, starý, dobrý brachu,

máš už dokonáno.

Odbyto máš, starý hochu,

a šlo to tak krátce,

jako bys teď dřímal trochu

z mdloby těžké práce.

K soudu jdeš tak jako z dílny,

kdy už večer kyne,

s námi, starý brachu, sdílný,

nebude to jiné.

Nespočinem dříve taky,

nežli navždy usnem,

vpadlé tváře, shaslé zraky,

v hrobním tmavu dusném.

A ta práce jak když vpíše

někdo ji v tvou líci –

spi jen dobře, tvrdě, tiše,

jak spí pracovníci!