PO ROCE.

Sedí stařec bělovlasý,

pod ním leží věrný pes...

Starocha co trápí asi?

Zamyšlen proč hledí v les?

Sedí stařec šedohlavý

v oblouk sehnut jeho hřbet...

Podryto proč jeho zdraví?

Otravný kde ukryt vřed?

Ponuře proč v lesy hledí,

proč je smuten, proč tak bled,

proč tu v tichém pláči sedí,

šepce vše teď jeho ret:

„Dnes rok zasmíli se páni,

Chodsko přišlo vo syna,

dnes rok – – visíl Kozina – –“