Po roce.

Pod skalou v dole v pláči děva stojí,

miláček v dálku pospíchá,

vzhůru naň hledí, žehná rukou svojí,

vždyť štěstí proud jí vysychá.

Kdy přijdeš, milý, miláčku drahý,

přijdeš co boháč či žebrák nahý,

obejmout děvu a děva tebe,

přivítat pole, lučiny, háje,

kdy přijdeš zase v rozkvětlé kraje

pod skalou v dole?

Pod skalou v dole budem šťastni, milá,

v roku se k tobě navrátím,

přijď potom v místo, kde jsi dříve byla,

a věčně potom budu tvým. –

Když za rok přišla ke dni na ráno,

podivným písmem na skále psáno,

podivným písmem, krví to rudou –

mrtvý a živá zda šťastni budou

pod skalou dole?! –