Po rocích.

Po rocích v letní čas ty domů návsí jdeš,

z kovárny jisker tříšť v silnice ticho padá.

To mnoho prchlo let. Táž kývá stará věž,

z luk tentýž skřehot žab se dlouhou písní skrádá.

Pár tichých starušek tě v čepcích pozdraví,

však ty jich nepoznáš... Muž dospěv starce let

se dlouho ohlíží... Jak celý sestár’ svět!

I staré kaštany u cesty prohnily.

Co stínů blednoucích nad hlínou mohyly!

A divná nálada tvé kroky zastaví,

jak v lese k večeru, kde zář se žlutá schvívá.

Po stínech poznáš hned, že den se připozdívá

těm, kteří za ruku tě kdysi vodili...