Po rozhodnutí.

Tak dlouho stálas na rozcestí –

tu stezka k slávě a tu k štěstí – –

Ty nevíš, co jsem trpěl pro Tě,

než rozhodla jsi – o životě...

Co říci mám Ti o svém štěstí?

Sad plný vonných ratolestí,

sněť každá plná ptačích trilků,

to srdce mé je za tu chvilku.

O, pojď a polož na ně hlavu,

v tom srdci máš svou všecku slávu,

neb písní, které v něm teď klíčí,

skřek havranů víc nepřekřičí!