Po slunce západu.

Za temný spadlo slunce bor,

ku břehu připoután je vor,

srn z lesa na luh kráčí;

ztich’ sojek křik i kosů hvizd,

jen z dálky ozývá se z hnízd

mdlé zapísknutí ptačí.

Vše dříme: mlha v klíně hor

a v lidské duši hněv a spor,

jen z dálky noc se mračí,

a kdo jde kolem svatých míst,

a hrob zří, chví se jako list

a na hruď ruku tlačí.